C2                                         Ami
1. Jsou chvíle, kdy můj hlas jen zvíří prach, jako vítr na poušti.
       C2                                     Ami                 Fmaj7             
   Jen svíčku jsem zhas a cítím strach, že mě nejspíš opouští můj stín, 
               G                     C2      
   jako přízeň dámy, co měla tu dnes být.
       Fmaj7                G                C2
   Tím spíš, ta chvíle připadá mi černá jako hřích.

2. Jsou chvíle, kdy se ptám proč cítím hlad, když můj stůl přetéká.
   Proč hlínu v očích mám a z písku hrad, kterej vidíš zdaleka.
   Můj dům, kde z boží vůle králuž pár let rezavím 
   a trůn a z pavučiny šál, jsem rytíř bezhlavý.

        Ami   G     C                     F              C           
R: Jsem král, král, král jen v zastavárně mám bílej hermelín, 
          Ami  G    C                 F  G
   přesto mám, mám, mám v dešti o čem snít.
               Ami   G     C                 F                  C          
   Z boží vůle král, král, král a věřte mi i vám bůh stejně nadělí, 
          Ami  G    C                   F   G                 C2 C2
   prostě mám, mám, mám jen o pár čísel míň, jsem rytíř bezhlavý.

3. Někdy zkrátka bývá noc tak žíznivá jako písek na poušti 
   a jen svízel-zlej host asi ví proč má ukazovák na spoušti.
   Zlá noc ti náhle ruce sváže, černá jako hřích.
   Pět bran ti otevřou mý stráže, stačí jenom říct

R: Jsem král, král...