Emi F# F Emi 1. Ty, co svou věčnou samotu slzama zapíjíšF# F F# H7 je málo lásky na světě a žebrat neu - míšAmi Am7 Emi Ami Bdim H7 ty patříš k těm co tuhle noc se na pouť se vydajíEmi F# F Emi je jejich noc těch lidí noc co lásku hledají 2. Až večer padne do polí zaslechnou zvonů hlas je bílá tma a bílá zem a divnej, divnej čas jen vítr houfu poutníků na cestu vyhrává tu noc královna Kristýna svý děti svoláváD Emi D Emi R: Zvon už volá sníh lampu zhasínáC Emi Ami Bdim H7 Emi z dálky volá královna Kristýna. 3. Tak táhnou kolem mýho domu slepý poutníci jdou do tmy kolem mýho domu bílou vánicí jdou za štěstím a za láskou jak zvony v dálce zvou a vítr jejich stopy kryje dekou mrazivou 4. Až tma se bleskem roztrhne a vítr půjde spát uvidí zámek ledovej nad oblakama stát v tý chvíli první z poutníků uslyší z nebe smích teď leží tiše u cesty a v očích mají sníh R: 5. Noc kouzel plná zázraků se k ránu naklání už došli tam kam lákalo je zvonů volání jak z hloubi domu na večer, když dítě usíná směje se tiše tichounce královna Kristýna 6. Šla kolem mýho domu řada slepejch poutníků snad před rokem snad před chvílí jsem vzala za kliku Je noc královny Kristýny, už slyším zvony znít Volá královna Kristýna, já taky musím jít. R: