F#mi          E         F#mi 
1. Jsem na větvi z věrnosti stromů, 
   A        E          A 
   že každý své kořeny zná 
        A        E        F#mi   D 
   : a jen tichem brání se tomu, 
        F#mi      E       F#mi   (C#7) 
   když místo své opustit má. : 

2. Já nikdy jsem na místě nestál 
   a prožil pár toulavejch dní, 
   : než došlo mi, že asi hledám 
   to místo kde zakořením. : 
 
3. Jsem na větvi z odvahy stromů, 
   že důstojně dovedou stát 
   : i ve zkoušce blesků a hromů 
   i v držení vzpřímených zad. : 
 
4. Já před smůlou často se sklonil 
   a někdy dnů příštích se bál. 
   : Jen stromy ví, že čas vše zhojí 
   a na kůře smůla leskne se dál. : 
 
  sólo 

5. Jsem na větvi ze síly stromů, 
   že oporou dokážou být 
   : a nikdy se neptají komu 
   smí nabídnout stín svůj a klid. : 
 
6. Já hledal jsem po celém světě 
   co z domova měl jsem už znát, 
   : že čím hlubší kořeny mají, 
   tím pevněji dokážou stát : 
 
       A           E      F#mi  D 
   ,že všichni kdo kořeny mají, 
        F#mi    E       F#mi 
   vždy pevněji dokážou stát.