G Cmi7
1. Vím, to se stává, že lidé jdou,
G Cmi7
léta se míjejí a slepí jsou.
Ami7 D4 G Emi
Tvář kterou ve snách v očích máš, á,
C H7 Emi D4
tam, kde ji potkáš, nevnímáš.
G
Vím to se stává, (je to zvláštní)
Cmi7
že lásky snáz (v sněžných závějích)
G
hledáme v dálkách (smysluprázdných)
Cmi7
než blízko nás (když Tě míjejí).
Ami7 D4 G
Vím, že mě stokrát potkáváš
Emi
(má tě ráda a on rád tě má),
C H7 Emi Ami G
vím, že mě stokrát nepoznáš, ani já.
G
R1: (Ať se soužíš, ať jsi ztrápená
Emi
vždyť ty toužíš a on rád Tě má,
C
je to láska i když tvář nemá)
Vím, já to vím,
Ami7 D7
(jméno a příjmení, místo a stáří)
A Amaj
Je to vzácné, je to souznění,
F#mi F#mi2
je to láska, je to sblížení,
D D6
je to nádherný dotyk vzdálený,
Hmi7 E7
vím kdo jsi, vím co jsi, máš tisíc tváří
2. Čím se to stává, že oči dvou
léta se míjejí jak rána s tmou.
Víš, je to zvláštní, řekni sám,
že si teď s tebou povídám.
Proč náhle přání (každá hláska),
co v očích máš (něžné souznění),
marně se brání (je to láska),
mám asi táž (je to sblížení).
Sním, že Tě stokrát potkávám
(má tě ráda a on rád Tě má).
Sním že Tě stokrát poznávám blíž a blíž.
R2: (Je to krásné, lidské souznění,
vskutku vzácné, vskutku sblížení.
Dotyk blízký, dotyk vzdálený)
Vím, já to vím.
(jména a příjmení v lásce ti dávám).
Oči snílků, něha smíření,
to je láska, to je sblížení.
Prudká závrať, sladké toužení,
vím kdo jsi, vím co jsi, věčnou se stává.
H Hmaj7
Je to vzácné, je to souznění,
Asmi Asmi2
je to láska, je to sblížení,
E E6
je to nádherný dotyk vzdálený,
C#mi7 F#
Ví kdosi, ví cosi, má tisíc tváří.
C# Fmi F# G# 7
