Sedím sám v bytě který znám, možná bdím, možná usínám,
Křídla mám bez perutí, míříme k výšinám,
Člověk sní o tom kolik smí, hlídá svý malý tajemství,
Jen malé obejmutí, tak málo stačí nám,
Jak je to možný nemám zdání,
Ale můžeme být spojeni myšlenkami,
A tak bezpečně vím,
Že naše cesty vedou k jedinému cíli, že naše srdce ví když se rozum mýlí,
Že svět je plný osamělých lodí já věřím, že se najdou ty, co se k sobě hodí,
Žiju sám těle který mám, pomalu oči zavírám k duši mám sedm dveří a od nich klíč ti dám,
Časem plujeme a víme svý, život se s náma nemazlí, jak hvězdy nad obzorem hledáme přístřeší,
Bloudíme světem bez ustání,
Ale můžeme být spojeni myšlenkami,
A tak bezpečně vím
Že naše cesty vedou k jedinému cíli, že naše srdce ví když se rozum mýlí,
Že svět je plný osamělých lodí já věřím, že se najdou ty, co se k sobě hodí,
Že naše cesty vedou k jedinému cíli, že naše srdce ví když se rozum mýlí,
Že svět je plný osamělých lodí já věřím, že se najdou ty, co se k sobě hodí,
Že naše cesty vedou k jedinému cíli, že naše srdce víkdyž se rozum mýlí,
Že svět je plný osamělých lodí já věřím, že se najdou ty, co se k sobě hodí,
