G                              C
1. To Já vždycky žil jen v rámusu měst
       G                     F          D   
   a milióny prošel jsem jich na mou čest
   G             Emi          Hmi         C
   nebudu lhát smíte se smát
      G         D        G
   Já dál slámu v botách mám
                                  C
   I můj krejčí povídá vy jste podivný typ
        G                  F       D
   a ukažte mi někoho, kdo umí šít líp
     G          Emi         Hmi        C
   ať mám třeba frak, ať se do parády dám
      G         D        G
   Já dál slámu v botách mám

R: Tohle dávno už vím, z toho úniku není
   kdyby stal se i div, tak málo se změní
   vždyť vím, kdybych měl mít kdoví jaké jmění
   Já  dál slámu v botách mám

2. Ten kdo potká mě, ten pozná hned
   jak málo se hodím pro ten nablýskaný svět
   čím to je, že ať dělám, co dělám, přísahám
   Já dál slámu v botách mám.
   Já vím, že se ryba nesmí nožem jíst
   umím báječně psát, taky báječně číst
   a čím víc se snažím, tím prozrazuju sám
   Já dál slámu v botách mám

         D                    G
R: Tohle dávno už vím, z toho úniku není
         D                  G
   kdyby stal se i div, tak málo se změní
                      Emi     Hmi        C
   vždyť vím, kdybych měl mít kdoví jaké jmění
      G         D        G
   Já dál slámu v botách mám

3. Já se v městě narodil, tady žiju moc let
   ale s venkovanem odjakživa si mě každý plet
   proto jsem se dneska s tímhle svěřil právě vám
   Já dál slámu v botách mám
   Chtěl bych se s někým vzít, ale pořád nemám s kým
   ono někdy nestačí mít sako jako manekýn
   čím to je, že ať dělám co dělám přísahám
   Já dál slámu v botách mám

R:

4. Teď už dávno je mi fuk, co si kdo povídá
   když jsem takový, tak prostě i s tím se dožít dá
   nebudu lhát smíte se smát
   Já dál slámu v botách mám
   Žiju jako venkovan v bytě nad hlavní třídou
   to jsem Já co si ho děti na zeď malujou křídou
   a tak říkám všem i těm co ještě příjdou
   Já dál slámu v botách mám

R: