S nádechem každým zabolí to
sténám jak jabloň v květu pod pilou	
ach, řekni mi můj, Miguelito 
co skryla noc pod černou mantilou?
 
Proč zem je rudá před otcovým prahem
co viděl dnešní noci luny svit
jsi ještě mým mužem, či mých bratří vrahem 
a na čí stranu se mám teď postavit
 
Mi hermanos cantan    (moji bratři zpívají)
až z hlubin země slyším jejich zpěv
mi hermanos cantan 
je mi bližší jejich nebo tvoje krev, Miguelito
 
U okna sedím, v klíně mám šití 
pod přadeny nití ukryla jsem nůž
ach, Miguelito, přetnu jím tvé žití
ještě se bojím, ale jsem rozhodnuta už 
 
Mi hermanos cantan…	
 
S nádechem každým zabolí to
sténám jak jabloň v květu pod pilou
zabila jsem tě, Miguelito 
kéž i mě zem přikryje černou mantilou 
 
Mi hermanos cantan…