F G C Ami F G C

 C          F           C      Ami
Tam, kde i čas vlastní tep uslyší,
     C         F        G G7
kde zem lůžko má z kamení,
 C           F          C     Ami
tam každý z nás žízeň svou utiší,
       C        F       G G7
vždyť tam řeka má pramení.
 F            G        C        Ami
Ten, kdo ji zná, jako já musel sbít
     F          G              C
jak den dlouhý vor z pevných klád,
   F            G          C         Ami
a víc, nežli chtít, vždyť není lehké jít,
      F        G         C
když hřmí pod tebou vodopád.

Tam, kde už sráz v údolí přechází,
kde zem rozdává něco víc,
tam jako nůž řeky proud prochází
a dál peřejím letí vstříc.
Ten, kdo zná, jako já ví že smí tu plout
pouze vor z pevných klád.
Když plout chceš a žít, tak musíš víc, než chtít,
a mít hodně sil, hodně rád.

Dál, stále dál hory jsou, moře blíž,
dál, stále dál břehy máš.
Řeka je mírná a dno klesá níž,
už proud pojednou nevnímáš.
Ten, kdo zná, jako já umí sbít
jak prám život svůj z pevných klád.
A ví, co má znát, jak si s proudem hrát,
co chtít, co si vzít, jiným dát.

Má řeka v písni je tvůj život sám,
chvíli je zlá, chvíli sní.
Buďme k ní přísní, jak proud bude k nám,
poznáme hloubku svých dní.
Ten, kdo ji zná, jako já musel jít
sto dní, hodně mil tisíckrát.
Kdo ví, proč by žil, ten dávno postavil
jak prám život svůj z pevných klád,
kdo ví, proč by žil, ten dávno postavil
                                   F G C
jak prám život svůj z pevných klád.