R: Jsem beduín co jde odnikud nikam. Příběh je poušť já pomalu si zvykám Tak žít. A žít neumím jen tak neklidně těkám, Dotek je spoušť a co od něho čekám nic víc... 1. Mám tisíc barevných představ o zemi písku a dlouhých stínů. Tisíc a jednu noc nespat chci v zemi zpěvů muezzinů. 2. Mám tisíc barevných představ cestou do oáz - vlhkých rtů. Toužit a nikdy to nevzdat po těle štíhlých minaretů... 3. Je jedno jakej směr na poušti hodin už se stmívá na cestě uvězněn čas klidně běží a já si zpívám: Mmmm... Óóóóó... R: Jsem beduín... Óóóóó...