Bahno cesty chladem kornatí Tam, v lese starším nežli čas Kráčel mnohý poutník lesem tím I bahno jeho mysli sežral mráz V jeho hlavě usídlil se led Led, který nikdy neroztál Led, dávnou záští zbarvený Led, který vyšel z tepen skal Vprostřed lesa leží skrytá pláň Správný směr cítí každý z nich Pílí jak vlk stíhající laň Každý z mužů lesem lapených Na té pláni na ně čekají Ti, k nimž se budou počítat Ti, kteří neodejdou Ti, kteří tvoří tento řád Otroci lesa a černého mrazu Dělníci ledu Dělníci ledu Každý den tam svorně pracují Tak, jak jim káže zimní moc Jejich zpěv pak také svorně zní Když les svírá šeroskvoucí noc Pod rukama mocná roste věž Věž, s níž se šíří šedý svit Věž, která slunce zastíní Věž, v které Pán se chystá dlít Otroci lesa a černého mrazu Dělníci ledu Dělníci ledu Cítím všude mezi kmeny stín Za bouří plane k nebesům Svojí prací se mu pokloním Mé dílo ať zpevní temný trůn Cítím, že již brzy přijde den Den, kdy věž vroste do mraků Den, který čeká každý z nás Den, kdy duch vstoupí ve svůj dům Cítím, že se blíží lesem Pán Ten, který dýchá skrze zem Ten, jemuž tělem bude věž Ten, který bude vládnout všem Pán, který rozdal kladiva Pán, který mluví skrze led Pán, jenž káže, co postavit Pán, jemuž bude patřit svět Otroci lesa a černého mrazu Dělníci ledu Dělníci ledu