Putovní knír spí v lipové koruně A ze sna černě číhá Spí v pylové výsypce Je přikryt prachem Krustou práce A v krustě je rýha Kterou navečer se protáhne Putovní knír Kolem věrně stojí šedé ulice a stěny Kolem táhnou šedí lidé, každý má kus kulisy Své a svého světlavého světa Koho si knír vyvolí, ten bude mít knír Knír už kníry mává Knír už neslyšně se snáší na tvář hostitele Přílípne se, směle vrůstá Drobné kníru kořínky už pronikají kůží Pro dnešní noc mám putovní knír Vůle kníru tohoto je prachmatická Snad si ho sám pan Umbrtka Odněkud břitvou kdysi oholil Muže s knírem poslouchají stroje Bagry drbe pod bradou A mezi oušky kompresory Pak stačí jen poručit: „trhej - sbíjej - bagruj” Tak je přes noc odstraněno Asi deset špatných domů Muže s knírem poslouchá i výkop Muž s knírem mu fanaticky přikazuje Volně manévrovat městem Tupý noční sportovec běží tichou ulicí A výkop ho neúprosně stíhá Pojízdná díra v asfaltu Dohání ho, nehodného Otvírá se přímo pod ním Sportovec se v jámu řítí Sluchátka s tropickou hudbou taky I mobil Mobilní má být výkop, ne nějaký telefon Tak je přes noc odstraněno Asi dvacet špatných lidí Muž s knírem přitahuje také Jen slečny určité Ale o to teď nejde K ránu putovní knír Kořeny z tváře vytáhne Rozpíná kníry a zpět letí do tmy Do stromů u strojů Do stromů s šedavou kůrou Pod krustu spát Budím se s údivem Co to mám po kapsách Co to mám za nehty A proč mám podrážděný Pysk