Tam kde jsou všichni stvořeni, odtamtud osvobozeni
most se nedočká zboření, hluboké pevné kořeny
Holčička radši netuší, smuteční kroj jí nesluší
zatím si zpívá veselou, falešnou krásu umělou
cestou přijde klopítnutí, upadla v zapomenutí
vzpomínka která rozdrtí, z ráje strmě do podsvětí
R: Holčička letí dolů, kouká neví co bude dál,
snad je to snění, není, kdo by se tu toho nebál
proč pořád chtěla víc, když už je dávno spokojená
vzpomínka bude možná trochu přibarvená
Holčička přišla o radost, čím dál tím víc teď měla zlost
nezajímá ji budoucnost, utrápená už přešla most
za mostem krásné okolí, nikoho nic tu nebolí
teplé a jasné podnebí, snad ani mráček na nebi
pak přijde prudké zklamání, prostředí lehce omámí
k tomu mostu zpět utíká, zpáteční cestou naříká
prý už to není takové, jako vzpomínky voskové
teď ale najít cestu zpět, most už však není na dohled
R: Holčička letí dolů, kouká neví co bude dál,
snad je to snění, není, kdo by se tu toho nebál
Když má dost jídla, proč jí v ústech hořkne oblíbené
to které na počátku jedla, bříško naplněné
