Chvíle v tvém objetí jsou dávno pryč.
Vím, máš dnes od jiných dveří klíč.
Říkáš mi: zapomeň, to bych rád, to ty víš.
Říkáš mi: zapomeň, přesto mám tě blíž.
Znovu potkám tě snad, chtěl bych verše ti psát, už mě napadá rým.
V duchu píšu psaní ráno při snídani,
v šálku čaje tě zřím.
Kam jen padne můj zrak, ano, už je to tak, všude vidím tě stát.
Chtěl bych hlavně ti říct: mám tě rád.
Rána jsou prázdná, až k zbláznění,
tvé rady na tom už nic nezmění.
Říkáš mi: zapomeň, to bych rád, to ty víš.
Říkáš mi: zapomeň, přesto mám tě blíž.
Tvoje tvář dnes padla na mne ze zrcadla
ráno při holení.
V bytě voní jak mech ten tvůj parfém a dech, to už pravda není.
Kam jen padne můj zrak, ano, už je to tak, všude vidím tě stát.
Chtěl bych hlavně ti říct: nemám tě rád.
Znovu potkám tě snad, chtěl bych verše ti psát, už nenapadá rým, la-la, la-la-la-la-lá, la-la, la-la-la-la-lá, lá-la-lá-lá-la-lá.
Kam jen padne můj zrak, ano, už je to tak, všude vidím tě stát.
Chtěl bych hlavně ti říct: mám tě rád.