Ruce jako led opustil jsi svět
tak tiše jak jsi žil
a pohřeb nemít po neděli
snad by ve vsi nevěděli,
že jsi vůbec byl.
A přesto jako jiný
chtěľs konat velké činy
plán v tobě stokrát zrál,
však tys byl v jádru všední chlap,
no a tím zůstal`s dál.
Jen jeden dům svým synům dal`s
lán nepřidal`s jen bláto.
Jen jeden dům třem synům dát
málo je snad, ó táto.
A tak jeden syn si
sehnal džob až v městě L.
možná kromě své velké
chuti pít, sto plánů měl.
I on by asi vykonal velkou věc
a hrdinou se stal,
jenže zemřel dřív,
byl v jádru všední chlap,
no a tím zůstal dál.
Jen jeden dům svým synům dal`s
lán nepřidal`s jen bláto.
Jen jeden dům třem synům dát
málo je snad, ó táto.
Druhý ze tří synů tvých
usadil se prý až někde v zámoří,
ale špatně, jak se povídá,
snášel hlad a příkoří.
Měl kuráž nuže, dospěl i v muže
a byl by málem hrdinou se stal,
zemřel ale dřív,
než proslavil se činem,
obyčejným chlápkem zůstal dál.
Jen jeden dům svým synům dal`s
lán nepřidal`s jen bláto.
Jen jeden dům třem synům dát
málo je snad, ó táto.
Poslední z tvých synů
zůstal v domě tvém sil a sklízel dál.
měl ženu a tři děti
a výdajů měl víc nežli vůbec bral.
On dřel a žil jak mnich,
v očích synků svých
hrdinou byl by rád,
neklel co byl živ, jenže zestár dřív,
nežli moh se velkým stát.
A tak ptám se tě, táto,
proč jsi myslel pouze na to
co svým synům dát.
Proč neřek jsi jim radši,
že v životě se stači
krom práce jenom málo vykonat.
A muž jak má žít, že dá se těžko zvážit
jen podle toho má-li o groš víc
a co je vlastně hrdinství
a kdy je z chlapa chlap –
ó tos měl jim říct.