Na poli malej kluk sedí a píská si,
na flétnu nehraje, proč je to tak?
Jak před sebou tenhle kluk svý tóny vříská si,
někdo to možná je, proč je to tak?
Na poli tenhle kluk zlý noty potáh si,
peřinku nad hlavou, je jako mrak
V rauši pak tenhle kluk poskrovnu zoufá si,
přemýšlí, proč je to, proč je to tak?
A tak to s nim bylo a tak to s nim je!
Kdo že to byl, a kdo že to je?
A jeden nikdo, nikde, nikdy nebyl nic, leč s nikým někdy
chtěl moc bejt na pouzdání sám
A život hnedle běžel vedle, on chtěl stále sedět v sedle,
ale na nesprávnou strunu hrál.
A ve snu nesnil ve dne nebděl, často vůbec myslet nechtěl,
myslet ne to, jak to zlato září.
Ve stoje seděl, slepě hleděl, jak na tubis hrát nevěděl
vystřídal za tu dobu sto tváří.
A že tak to s nim…
Tak chodil sem-tam, chodil tam-sem, prokládal tu chůzi tancem,
pod sluncem i pod měsícem stál.
A snídal celý léto v šále, v zimě přešel na sandále
nad rampouchem polívčičku hřál.
A takhle to bylo stále, dokola a pořád dále,
hledá chlapec, kde se štěstí skrývá.
Nechce peklo, chtěl by nebe, ale zapomněl na tebe,
čas je pryč a kyvadlo se kývá.
A že tak to s nim …