Daniel Hůlka - Déšť, Vůz a Pláč

Mrak černých vran
Na město náhle vrh zvláštní stín
S ním i strach
Ten kdo dřív jen klel - se modlí
Kdosi se v přítmí skryl - měl nůž…
Jeden muž, jenž zákon ctil
Tiše k zemi pad
a tu noc ho pryč vez vůz…

Vůz máčel déšť
A zněl jen zvon
A v dálce kříž
Vůz táh jen kůň
Vez náklad svůj
ke kříži blíž

Déšť, vůz a pláč
Slévá se v tmách
Slévá se dál
Ve vzpomínkách
Vůz blátem jel
Když míjel strom
Jen kluk tam stál
Kůň táh ten vůz
Déšť větve rval
A kluk se bál

Déšť, vůz a pláč
slévá se v tmách
Žal vítr svál
Kluk stál tam dál

Za tou zdí dám v kámen vepsat:
"HÁJIL ZÁKON, PRÁVO A ČEST"
Jistě bůh se zmýlil
Proč mi tátu bral?
Jak mizel mrak těch vran
Mizel v dálce i ten vůz

Vůz blátem jel

žal vítr svál
kluk stál tam dál…