Na severu chatu měl dřevěnou,
říkal, že je život samý dluh,
winchestrovka byla jeho ženou,
Jerry, vlčák zase věrný druh.
Radost,měl ten starý lovec koží,
že se jeho kořist rychle množí.
A když večer u krbu se hřál,
Jerry, vlčák u nohou mu stál.
Jerry, starý, brachu jsme tu stále sami,
nikdo nechce snášet krutý osud s námi.
Až nás ruka tvrdá do propasti srazí,
nikdo nezapláče, že tu někdo schází.
Do města vez kůže na výměnu,
dostal za ně zásoby a prach,
přivedl jsi také mladou ženu
první růži na kterou kdy sáh.
Šťasten byl ten statný lovec koží,
že se jeho kořist stále množí.
A když večer u krbu se hřál,
Jerry zalez jakoby se bál.
Jerry, starý, brachu, už tu nejsme sami,
žena bude snášet krutý osud s námi,
až nás ruka tvrdá do propasti srazí,
ona si zapláče, že tu někdo schází.
Jednou našel chatu opuštěnou,
odešel mu jeho lásky květ,
a tu, kterou nazýval svou ženou,
chaos města zavolal jsi zpět.
Trpce se jen usmál lovec koží
životem se zkušenosti množí
a když večer u krbu se hřál
Jerry zase u nohou mu stál.
Jerry, starý brachu, už jsme zase sami,
žena nechce snášet tvrdý osud s námi,
až nás ruka tvrdá do propasti srazí
nikto nezapláče, že tu někdo schází...