HZ: Ptám se tě, ptám...
PR: Co ti k vánocům dám.
HZ: Co mi dáš?
PR: Že se ptáš... Přece víš.
HZ: Vždyť mě znáš.
PR: To je vánoční tajemství.
HZ: Ptám se tě dál.
PR: Oč bych já třeba stál...
HZ: Jak to víš?
PR: Přemýšlíš, když jdu spát.
HZ: O čem sníš...
PR: Psst, to je vánoční tajemství.
HZ: Já přála bych si sníh,
aby ten večer padal stále za oknem.
PR: A já bych na ně dých´, ať vločky závidějí,
že tu s tebou jsem.
HZ: A taky bílý stůl, sváteční vůni
v bílém důlku hrníčků.
PR: A ode všeho půl.
HZ: A všechno rovným dílem,
spoustu balíčků.
PR: A tebe rozesmátou, zářící jak svíčka.
HZ: A tvoje políbení na zavřená víčka.
OBA: Za hlasem zvonů do věží
pak naše přání poběží
a láska krásně zasněží krajinu bílou spící.
HZ: Ptám se tě ptám,
je to rok nebo den, co tě znám?
PR: Je to sen, který snad nejde sám.
HZ: A co vánoční tajemství?
PR: To najdeš tam, kam teď nikdo nesmí!
HZ: Sníh, podívej!
PR: Padá.
HZ: Padá sníh. Vločku máš na řasách.
Padá sníh, klade tmou na náš práh,
OBA: naše vánoční tajemství.