Když si klíče dáváš na věšák
a když slyším tvé ahoj
Když zas usednout se chystáš
za svůj psací stůl a stroj
A když řekneš-to jsem rád,
že jsem doma
Ani zmínka, že jsem tu i já
Pročpak neříct, že tu se mnou
rád jsi, že se mnou
Ty v tom rozdíl asi nevidíš
je to totéž dá se říct
Všechno vůbec kolem nás je stejné
Jen my dva jsme o kus dál nic víc
Dřív ses jinak ke mně zdálek vracel
Tehdy byl jsi jen z mé lásky živ
Dnes to je i není totéž
Dnes to vůbec není totéž co dřív
R:Tos mi nosil plnou náruč aster
Běžel za mnou čtyři poschodí
První sněženky jsi v dešti sháněl
Což se k tobě vůbec nehodí
Zřejmě letos nikde nejsou kytky
Asi mráz je skosil mačetou
Ale příštím rokem opět možná pokvetou
Když pak vypínáš své stereo
A když já už knížku dočtla jsem
Proč se nezeptáš nač myslím
Jak ses ptával před časem
Bude půlnoc, časně ráno vstáváš
Jsme už rozumní, já vím
Řekni: není to brzy
Jestli není to moc brzy
Za tak málo zim
Tak mou ruku ve tmě najdi, tak
Chci znova stisknout tvoji dlaň a pěst
Ještě tisíckrát chci bdít a žasnout
Kolik proměn má noc, kolik hvězd
Ještě tisíkrát chci mít ten pocit
Že jsi vlastně jen z mé lásky živ
Že se milujem i dnes
Že to vůbec není jiné než dřív
R:Tos mi nosil plnou náruč aster
Běžel za mnou čtyři poschodí
První sněženky jsi v dešti scháněl
Což se k tobě vůbec nehodí
Zřejmě letos nikde nejsou kytky
Asi mráz je skosil mačetou
Ale příštím rokem opět možná pokvetou
R:Tos mi nosil plnou náruč aster
Běžel za mnou čtyři poschodí
První sněženky jsi v dešti scháněl
Což se k tobě vůbec nehodí
Zřejmě letos nikde nejsou kytky
Asi mráz je skosil mačetou
Ale příštím rokem opět možná pokvetou