Marie Rottrová - Déšť

V záclonách skrývám tvář, mým oknem soumrak vchází.
Stín padá na polštář, na otisk po tvé tváři.
Ráno jsi vstal a šel, prý večer zas tě mám.
Já bláhová čekám, snad ses zatoulal někam.

Zdá se že pokojem vznáší se lehká vůně.
Cítím tvůj intim spray, mé srdce přitom stůně.
A náhle ses bál co dál, bál ses že rád mě máš.
Teď mám v očích slzy, ach bylo to brzy.

Ref:
Déšť, po oknech stéká déšť, stakatem jemně
Dotírá a ševelí a připomíná pláč
Déšť, oči mi hladí, déšť krůpěje studí
ramena a zmatená slzy otírám, oči mám.

Prázdnota mých čtyř zdí, zdá se mi trochu příliš.
Vzít švestek pár a jít, bůh ví kam ty tím míříš.
Soumrak teď v roletách, uvězním a je fajn
a rozsvítím světla, kdoví snad jsem se spletla.

Ref:
Déšť, oči mi hladí déšť, krůpěje studí
Ramena a zmatená slzy otírám,
Déšť, po oknech stéká déšť, stakatem jemně
Dotírá a ševelí a připomíná pláč.
Pláč, oči mi hladí pláč krůpěje studí
Ramena a zmatená slzy otírám.
Za oknem déšť, oči mi hladí, déšť….
Ten déšť oči mi hladí déšť,…..
úúúúúúú, úúúúúúú, úúú