Šel setník z vojny domů

Šel setník z vojny domů šel,
hlad a žízeň měl, ušel dlouhej lán.
Nejhezčí ze všech šenkýřek
pak ten setník řek: dej mi vína džbán.

Za svýho krále já se s vervou bil,
Můj pluk padnul, já jsem zbyl,
dej chleba, víno, a tak dál,
ať žije válka, zdráv buď král.

Šenkýřka řekla: vojáku,
za pár zlaťáků všechno můžeš mít.
Lečť chudej setník neměl nic,
chtěl jen jíst pár lžic, chtěl jen džbánek pít.

Za svýho krále on se s vervou bil,
šel a strádal víc, bež žil.
Jen jeden zákon z vojny znal:
ať žije válka, zdráv buď král.

Když setník prázdnej džbánek zdvih,
hovor všem tu ztich, ticho bejvá zlý.
Pak se však ozvalk dívčí hlas,
vem tvou válku ďas a tvý pány s ní.

Za svýho krále s vervou šel ses bít,
teď máš žízeň, teď chceš pít,
běž i s tou válkou o dům dál,
víno ať dá ti ten tvůj král.

Běž i s tou válkou o dům dál,
víno ať dá ti ten tvůj král,
běž i s tou válkou o dům dál,
víno ať dá ti ten tvůj král,
běž i s tou válkou o dům dál, víno ať dá ti...