Hospody třetího řádu

Já na svoji pověst málo jsem sázel,
radám se smál a za hlavu házel,
když se to zhouplo, tak říkal jsem ať,
život je prevít, nebreč a plať.

Jak ohladí kámen, divoká řeka,
marně se brání a marně se vzteká,
tak největší rváče si obrousil čas,
najednou mlčí a jdou mezi nás.

R: Do hospod třetího řádu, s kytarou chodívám hrát,
chlápkům, co sedávaj vzadu, i holkám co můžu mít rád.
A všichni se znají a zpívaj´a nikdo se neptá jak dál,
jak přežít ty roky, co zbývaj´, aby nám příznivej vál.

Bůh ví, že ještě chci osedlat koně,
milovat ženy a rozbít se pro ně,
než z dřevěný mísy, dají mi jíst,
zubatá mávne a není co říct.

R: …….