Strašidla (Pra-pra-prabába mé prabáby)

Jsme německá strašidla, jako polena,
holé hlavičky, coby kolena.
Zamřelá a germánská v nás krev kolotá,
jsme rasa panská, žádná holota!

Pra, pra, prabába mé prabáby,
sedí ve Walhale na mezi,
mezi germánský vítězi,
ta překousne čtyri řetězy,
jako hedvábí...

Pra, pra praděd, mého praděda,
o tom se v rodině povídá,
že silou překonal Siegrieda,
jednou sněd syrovýho Žida,
místo voběda ....

My přece byli ňácí kabrňáci,
knihy nečtli za to byli blonďáci,
já jsem Teutón mě nepředělaj,
podle našeho rodokmenu,
prastrýc Kurt v patnáctým kolenu,
zaručeně pojal za ženu,
přímo Lorelai.

Když mě bylo deset let,
přestal jsem si hrát
a musel jsem jet,
na řádový hrad.

Díky čistotě rasy,
ó jaká nádhera,
študoval jsem si,
já, na führera.

Pra, pra prastarý řádový hrad,
hospodářství velmi názorně,
studuje se ve hladomorně,
takže možno vskutku výborně,
vůdcův systém znát.

Pra, pra, prapodivný věru je to hrad,
nové vůdce světu napeče,
kteří v leže, ve stoje, v kleče,
budou umět ještě člověče,
líp než Hitler řvát...

Jenže spojenci nás vzali u huby,
uvrhli Wehrmachtičku do záhuby,
a když z nás Rus udělal povidla,
když jsme schlípli, jak ty slepice,
když nás pobili, jak jepice
můžem teď při svitu měsíce,
dělat strašidla...

Die Fahne hoch!
Die Reihen dich geschlossen!
Kde je ten hoch,
s tím fousem pod nosem?
Kde je ten hoch?
A kde jsou ty jeho nacistický ... já to neřeknu (svině)
já se bojím,
že jsou v Argentině, Sieg Heil!