Píseň o Hermannu Goeringovi

Z restaurace,
domů z trachtace,
kráčel Germán,

funěl, frkal, hekal a krkal,
Göring Herrmann,
že byl samý sádlo,
praskalo mu prádlo,

myslil přesto,
i na jak těsto,
zas na žrádlo.

Já, povídá břichatec,
a pak už jen germánští bozi,
právo máme dvakrát denně na hovězí,

Kdo, přemítá břichatec,
chce mít vděky
a mužné vnady, vnady? Vnady!
Ten musí žrát, ať si mře lid hlady!

Kam bych věšel řády,
kdybych pupek neměl mít,
mřete Němci hlady,
maršálkové chtějí žít

Jen se vykrm Herrmanne,
hodiny už Tvůj čas odbyly,
vono do větších terčů se lépe střílí....