Píšťalko keltská

Jsi jinde než já má píšťalko keltská,
slyším tvé volání a stydím se ti říct,
že chtěl bych tě vídat, tvý jméno dát do básní,
o kterých v noci sní měsíc a já,
dva navěky bloudi,
kteří se nestydí se prodat na návsích,
a na hlavních třídách i u ohňů v závějích,
nám odpouští další hřích ďábel a bůh.

Já chtěl jsem ti říct má voničko písní,
zrozených v záblatí, kam chodil jsem si hrát,
má duše pak lítá, když vidím tě zavírat,
i do tvých vlastních vrat, to jsem ti chtěl,
má postýlko dětská,
že v tobě nesmím spát až do svítání,
mám chuť na ty písně a na všechny holky z muk,
a na lásky bez záruk, co zní jako zpěv.

Jsi jinde než já, má píšťalko keltská,
slyším tvé pískání a stydím se ti říct,
že chtěl bych tě vídat, tvý jméno dát do básní,
o kterých v noci sní měsíc a já.