Ve zvonkách

Já milou daleko mám
koníčky kšíruju sám,
trápím se, že s jiným lí - há
ve ve zvonkách za souvratí,
sukýnka se jí krátí.

Málo mě, můj milej, máš,
s koníčky se jen touláš,
můj ženich v sednici píská,
myslí, že je kníže pán,
že už víc nepřijdeš k nám.

Já milou daleko mám,
v hospodě zahrát jí dám,
až půjde k oltáři bílá
ve zvonkách za souvratí,
ze srdce se mi ztratí.

Ve zvonkách za souvratí
pšenička už se mlátí,
mlátí, až srdce se svírá,
že milou zakletou mám,
že milou zakletou mám.