Radovánky hašišáka Bezkuláka

Městským parkem táhne se, v ruce mu chraptí magneťák,
jemné uši třeste se, táhne se Hašišák Bezkulák.
Popsaný triko fixama a v mastný řepě lupy,
vodflusne si placama, v uhrovitým ksichtě výraz tupý.

Hašišák Bezkulák, bacha kámo na rypák
Hašišák Bezkulák, má fungl novej boxerák
Stočenej, měděnej, teď je mu hej

Kol dokola a dokola kol, samá bezedná nuda.
Srdce mu svírá tesk a bol, vod tý doby co je v báni Ruda.
Jak tak lozí ramena sehnutá, vykřikne náhle "Už to mám!"
Pryč bude nálada mrzutá, radovánky tutový uspořádám.
Pozvu tam Holenu, tu co chlastá vokenu
a toxikomana Jelimana, prášky a téčko seženu,
seženu, jakožto i vokenu.

Za městem na zahradě, ignorujíce práci,
tam na vypáčejný chajdě, sešli se kompletní hašišáci.
A zasedli na židle dubové a vosolili magneťák,
vytáhněte čikuli volové, vosopil se na ně hned Bezkulák.
Vod zákládů chvěje se chajda, to je k čertu paráda
a zkušený toxikoman Jeliman, jest již silně zdopován.
Konečně, algeny konzumuje horečně.

Těžkej nářez, Zepici a Queen, hašišáci poslouchají zasněně,
Bezkulák bigbítu věrný syn, přehazuje kazety zkušeně.
To se nám to betálně fetuje, lece hlasem chraptivým Holena
a již pracka Jelimana putuje mezi Holeniny kolena.

Hašišák Bezkulák, ztuhl jako sněhulák
Po něm padla Holena, před ní ovšem Okena
A Jeliman, ten lehl poslední zfetován