Třicet stříbrných

Když mají stěny uši
a nejistota svírá
vyvěšeným telefonem zazní tichý smích
nikdo nic netuší
dalekohled z okna zírá
přes ulici v temný cimře sedí jeden z nich
Za klíčovou dírkou
mihne se oko krátce
když otevřeš dveře - zní už jen kroky po chodníku
co s roztrženou obálkou
ve vypáčené schránce
anonymní dopisy chodí rovnou do podniku

Nenávidím špízly a nenávidím donašeče
třicet stříbrných v jakékoliv podobě
nenávidím špízly a nenávidím udavače
než vzít něco od nich - budu žít radši v chudobě

V klidu někoho špehovat
a potom ho prásknout
i takovým způsobem se dají léčit mindráky
sadou ostrých jehel
se cizím životem šťourat
a potom jít klidně spát - vše ve jménu morálky
Stromy se prý ohýbají
dokavad jsou mladý
kde končí srovnanej strom a začne deformace
neustále přibývají
rostou jejich řady
některým je špiclování víc než náplň práce

Nenávidím špízly a nenávidím donašeče
třicet stříbrných v jakékoliv podobě
nenávidím špízly a nenávidím udavače
než vzít něco od nich - budu žít radši v chudobě