Stíny nad ránem

S ránem přichází déšť, chladno.
Smývá krev a prach, z těl bahno.
Vtéká do očí všech zbylých,
Duší znavených, těl skrytých.

Úsvit rozpíná svůj záměr,
Smrt tak nevinná jak anděl.
Křídly z oceli se blíží,
z nebes spadnuvší k nám shlíží.

Bouře šedivá jak kámen, hrůza rozsetá nad ránem.
Mávne perutí, stín dravce s láskou přinutí žít krátce.
Země zmámená skrz srdce, fotka spálená, sen zdá se.
Strach přinutí nad ránem… náboj poslední.

Kříži posetá zem stínů,
Touha chamtivá, svět v míru.
Den zas odchází, déšť, chladno,
Smrt zas vyčkává na ráno.

Bouře šedivá jak kámen, hrůza rozsetá nad ránem.
Mávne perutí, stín dravce s láskou přinutí žít krátce.
Země zmámená skrz srdce, fotka spálená, sen zdá se.
Strach přinutí nad ránem… náboj poslední.