Aik Murczechy Princezna

Kolikrát se budu muset osudu ptát, osudu ptát.
Kolikrát mi bude tvrdit, že tu pravdu já musim už znát.
Až jednou mi pravda dojde,
zjistím, že už na světě není o co stááát a-a-á-á-át.

Celej život jen doufám a čekám,
doufám, a holku svých snů marně hledám.
Vůbec žádnej rok přitom nevynechám,
všichni se mi smějou, ale já se nedám.

Je to téměř nemožný, však já v to věřím,
každou svoji holku, pohledem měřim.
Ptám se "Je to ona?". Pořád nevim a nevim.
Poznám tolik holek, a o žádnou, zájem neprojevim.

Ze stresu a depresí mě bolí hlava,
situlace je to fakt dojímavá.
Nakonec se stejně stane, co se vždycky stává,
z bohyně co hledám, vyklube se kráva.

Je to vůbec možný najít holku svých snů?
Tu mojí pravou, holku vyvolenou,
když na světě hýbe se tolik lidí,
pokuď to jí nepotkám, nebo mě neuvidí.

Váhám jestli to smysl má,
jestli existuje ta moje jediná,
ta, kterou když viděl bych,
trvalo by jen hodinu,
abych poznal, že s ní musím založit rodinu.

Obavy se zvyšujou postupem mýho věku,
rychlost mýho stárnutí překoná i řeku.
Přemejšlím jestli by nebylo lepší se na všechno vysrat, a s nějakou holkou skočit pod deku. (deku) (deku) (deku)

Kolikrát se budu muset osudu ptát, osudu ptát.
Kolikrát mi bude tvrdit, že tu pravdu já musím už znát.
Až jednou mi pravda dojde,
zjistím, že už na světě není o co stááát.

Ale pak jí poznám, tu jedinou ženu,
když použiju "dokonalá" vůbec nepřeženu.
Všechny holky kolem se jí nemůžou rovnat,
je mi hnedka jasný že ji musím poznat.

Je pěkná,
je štíhlá,
je příjemná,
je mladá,
všechny svoje pohyby tak elegantně zvládá,
její krásné vlasy jsou jemně hnědé,
tahle barva značí, že kluka nepodvede.

Vypadá to nadějně a mě se chce pískat,
očekávám slunečno, však začíná se blýskat.

Teď přichází ŠOK!
Vypadala nevinně,
a já jsem jí fakt věřil,
že je to svatá bohyně.

Mluví ke mně bůh a ptá se :
"Chlape co děláš? Biblicky věříš, že budeš její mesiáš?
Realitu zřejmě asi vůbec nevnímáš. Když se ona informuje, ty že oči zavíráš."

Věřil jsem nesmysly, že jsem v ideálním světě,
dnes každej jenom nenávidí- touží po odvetě.
Myslel jsem, že v hromadě zla,
najdu kus dobra.
Že malej hodnej trpaslík, pokoří zlýho obra.

Ach, bože,
nechce se mi věřit,
že svůj život budu muset znovu měřit.
Když ta pravá není ona tak která?
Ztratil jsem jen čas a přivedl jsem amatéra.

Ve svém snu, já výdám překrásnou princeznu, princeznu,
však v tomhle zlu, jí jenom těžko naleznu,
spíš jí nenaleznu.
A tak dál chci světem bloudit,
v domnění, že najdu, co už se dávno nehledá a-a-á-á-a-a
a-a-á-á-á.

Ale v hlavě mám ty stejný slova,
opakuju si je furt znova a znova,
ona si věří, že je bohem mezi bohama,
je neskutečně hrdá na svou díru mezi nohama,
co nevyřeší normálně, řeší svýma kozama,
svý zážitky pak zdílí s ostatníma courama,
to je ale mrcha, fuj chce se mi blejt,
vážně holky fakt už nechte mě bejt.

Kde to vlastně žiju? Je tohleto pořád Země?
Začínám nenávidět a vidím temně.
Jako sama ona, když poprvý hekla,
začínám se taky stávat členem toho pekla.