Dopis v láhvi

Čistý kámen co tě roubí jako hloubky ve studnách,
tichá zpráva na dně láhve co se houpe na vlnách.
Co tě trápí, co tě bolí, proč jsi zůstal takhle sám,
moje láhev může doplout nebezpečným adresám.

A pak to přijde!

Hladina moří je tmavá,
jako oči tak slepé,
to ty jsi jediná zpráva,
v té naší dně velkolepé.

někdo tě soudí, druhý líbá,
třetí znásilní tvůj um,
někdo tě sčítá, někdo tě rýha,
mezi námi má um.

A pak to přijde!

Pomalu, ale jizvi tě chrání,
ve větší než malé míře,
za chvíli už z tebe mají,
krotké a netečné zvíře.

Sám tichej strašák,
na konci světa,
ruku mi dej.
Sám známej strašák,
jediná věta,
pomocnej dej.

Místo očí mám jen díry,
jako vesmír nademnou.
Aby tančí s netopíry,
k tomu hudbu príjemnou.

A pak to příjde!

Někdo se někoho bojí,
druhý se třetího zbaví,
tvá krev se smíchala s mojí,
tahle hra nás oba baví.

Sám tichej strašák,
na konci světa,
ruku mi dej.
Sám známej strašák,
jediná věta,
pomocnej dej.