Podivný rytíř

Neznámý rytíř přijel nedávno k nám,
za ženu chce si mě vzít
Do hrabství na severním pobřeží
mám na jeho hrad odejít

Přines mi zlato, co tvůj otec má,
a šperky od matky své
a přiveď pár koní, co ponesou nás
na cestě nebezpečné

Nasedla na klisnu bílou jak sníh,
on na černém hřebci jel
a jeli tak dlouho až pohasl den
a měsíc se na nebi skvěl

Ach zastav můj milý, jsem unavená,
musím si odpočinout
tak nechej mě napít a na chvíli jen
ve tvém náručí spočinout

Rytíř však koně jen pobídl v cval,
že jak vítr letěli tmou
Jen vydrž má lásko, už za krátký čas
uvidíš komnatu svou

A tak jeli nocí dál na sever,
už padala vysílením
až dojeli k útesům na pobřeží,
bylo pár hodin před svítáním

Chystej se na smrt má milovaná,
hrob ve vlnách budeš mít
šest dívek už jsem tu dřív utopil
a sedmá teď ty musíš být

Svlékej lásko svůj hedvábný šat,
ten zajisté musím ti vzít
vždyť bylo by škoda tak nádherný háv
na mořském dně nechat shnít

Když si mám svléknout svůj hedvábný šat,
tak podej mi přikrývku svou
Nedopustím, aby lupič a vrah
spatřil mě odhalenou

S úšklebkem od ní odvrátil tvář,
a cár hadrů hodit jí chtěl
když vrazila do něj až zavrávoral
a z útesu do moře sjel

Jen ochutnej moře, rytíři můj,
stejnou smrt pro tebe mám!
Vždyť šesti dívkám jsi životy vzal,
však po sedmé zemřeš ty sám!

Chvíli tam stála bez pohnutí,
než jeho křik ve vlnách ztich’
zpěněný příboj ho na skály hnal
a na cáry roztříštil v nich