Texty písní Edith Piaf The Rare Piaf - English version Les trois cloches

Les trois cloches

Zobrazit překlad písně ›

Skrýt překlad písně ›

Village au fond de la vallée,
comme égaré, presqu'ignoré.
Voici qu'en la nuit étoilée
un nouveau-né nous est donné.
Jean-François Nicot il se nomme.
Il est joufflu, tendre et rosé.
A l'église, beau petit homme,
demain tu seras baptisé.

Une cloche sonne, sonne.
Sa voix, d'écho en écho,
dit au monde qui s'étonne:
"C'est pour Jean-François Nicot.
C'est pour accueillir une âme,
une fleur qui s'ouvre au jour,
à peine, à peine une flamme
encore faible qui réclame
protection, tendresse, amour."

Village au fond de la vallée,
loin des chemins, loin des humains.
Voici qu'après dix-neuf années,
cœur en émoi, le Jean-François
prend pour femme la douce Elise,
blanche comme fleur de pommier.
Devant Dieu, dans la vieille église,
ce jour, ils se sont mariés.

Toutes les cloches sonnent, sonnent,
Leurs voix, d'écho en écho,
merveilleusement couronnent
la noce à François Nicot.
"Un seul cœur, une seule âme",
dit le prêtre, "et, pour toujours,
soyez une pure flamme
qui s'élève et qui proclame
la grandeur de votre amour."

Village au fond de la vallée.
Des jours, des nuits, le temps a fui.
Voici qu'en la nuit étoilée,
un cœur s'endort, François est mort,
car toute chair est comme l'herbe,
elle est comme la fleur des champs.
Epis, fruits mûrs, bouquets et gerbes,
hélas! vont en se desséchant...

Une cloche sonne, sonne,
elle chante dans le vent.
Obsédante et monotone,
elle redit aux vivants:
"Ne tremblez pas, cœurs fidèles,
Dieu vous fera signe un jour.
Vous trouverez sous son aile
avec la vie éternelle
l'éternité de l'amour."
Překladač
Obec v údolí,
jako ztracené, presqu'ignoré.
Tady v hvězdné noci
Novorozenec je nám dána.
Jean-Francois Nicot jeho jméno.
Je baculaté, měkké a růžové.
V kostele, hezký malý muž,
zítra budete pokřtěni.

A zvonek a kroužky
Jeho hlas, ozvěna echo,
řekne světu, kdo je překvapen:
"To je Jean-Francois Nicot.
To je ubytovat duši,
květina, která se otevře do nového dne,
sotva, stěží plamen
stále nízké, který vyžaduje
ochrana, láska, láska. "

Obec v údolí,
od silnice, daleko od lidí.
Teď, po devatenácti letech,
rozbuší srdce, Jean-François
Ženy užívající sladký Elise
bílá jako jablko květu.
Před Bohem, ve starém kostele,
Zatím se vzali.

Všechny zvony zvoní, zvoní,
Jejich hlasy, echo echo a
nádherně koruna
svatba Francois Nicot.
"Jedno srdce, jedna duše",
řekl kněz, "a navždy,
být čistý plamen
, která se zvedne a prohlásí
velikost vaší lásky. "

Obec v údolí.
Dny, noci, čas utekl.
Tady v hvězdné noci,
srdce usne, František zemřel,
na všeliké tělo je jako tráva,
to je jako květ polní.
EPI, zralé ovoce, kytice a věnce,
běda! přejít na sušení ...

A zvonek, kroužky,
zpívá se ve větru.
Posedlý a monotónní,
opakovala k životu:
"Nic se třesou, věrné srdce,
Bůh vám bude podepisovat jeden den.
Najdete pod jeho křídla
s věčnému životu
věčnost lásky. "
Interpreti podle abecedy Písničky podle abecedy