Balada

V očích démona vidím svou vlastní krev
srdce hlubinu naplnil‘s dřevěným kůlem
pohřbil jsi věci, které jsem kdys znal
a víru, víru tu jsi mi vzal
Naději vyrval jsi z mého srdce
jak z dlaní růži poslední
jsem odsouzen bloudit věčností
za svitu hořících pochodní

Strach v očích bez lesku
kroky co padají do ticha samoty
hledám útěchu v šípech stříbrných
ztracen v hlubině vlastního osudu

Když déšť tančí v korunách stromů
vracím se z hrobu, abych zajal Tvou duši
do Tvého spánku, kde jsi bezbranná
tak nádherně bezbranná …lásko

Ach …lásko …
pohřbila jsem Tě zaživa
a teď jsi králem mých snů
králem snů navěky

Když se blížím k Tvému hrobu
cítím jak dýcháš
jsem královnou Tvé bolesti
královnou bolesti navěky

Slyším ozvěnu, jak tlučeš na víko rakve
v dlaních mých je opuštěn kříž
slzy padají na růže, které
dávno povadlé jsou

Když déšť tančí v korunách stromů
vracíš se z hrobu, abys zajal mou duši
v mém spánku, jsem tak bezbranná
tak bezbranná …lásko