Dobří holubi se vracejí

Babí léto spí, noci černější než káva,
ptám se rybářů, kam jít,
hledám chajdu nad splavem
a má paměť žádná sláva,
aspoň kousek vydrolit.
A tak mi řeknou, že jsem blíž,
než doopravdy hádám,
ty dávno syna porodíš
a já si v duchu spřádám.

Že můj návrat oslavíš už dospělá a chytrá
a vlídná jako matka, co mě zachrání,
plná soucitu nejspíš, co ztrácí se mi v dálkách,
jsem do větru, to víš a ten stejně nechytíš,
ale víš, dobří holubi se vracejí.

Tak došel jsem až tam, v okně petrolejka svítí,
někdo za záclonou hrál
moji písničku z těch let,
kdy natrhalas kvítí
a já večer prozpíval,
v tom se dveře rozletí,
tak vítej, moje lásko,
jsi pořád stejná v objetí,
jsi tou stejnou zlatovláskou.

Svůj návrat oslaví už dospělá a chytrá
a vlídná jako matka, co mě zachrání,
plná soucitu nejspíš, co ztrácí se mi v dálkách,
jsem do větru, to víš a ten stejně nechytíš,
ale víš, dobří holubi se vracejí.