Už to nenapravím

V devět hodin dvacet pět
mě opustilo štěstí.
Ten vlak co jsem jím měl jet
na koleji dávno nestál.
V devět hodin dvacet pět
jako bych dostal pěstí.
Já za hodinu na náměstí měl jsem stát
ale v jiným městě

Tvá zpráva zněla prostě a byla tak krátká,
že stavíš se jen na skok, že nechalas mi vrátka
zadní otevřená, zadní otevřená.

Já naposled tě viděl, když ti bylo dvacet.
To jsi mi tenkrát řekla, že už se nechceš vracet
že jsi unavená, ze mně unavená

Ta ta da ta ta da tada ta tadada...

Já čekala jsem hlavu jako střep
a zdálo se, že dlouho.
Může za to vinný sklep,
že člověk často sleví
já čekala jsem hlavu jako střep
a s podvědomou touhou
Já čekala jsem dobu dlouhou víc než dost,
kolik přesně nevím

Pak jedenáctá bila a už to bylo pasé.
Já měla vědět dřív, že vidět chci tě zase.
Láska nerezaví, láska nerezaví.

Ten list co jsem ti psala byl dozajista hloupý
byl odměřený moc, na vlídný slovo skoupý.
Už to nenapravím, už to nenapravím...