Vždycky ráno

Vždycky ráno když se vzbudím,
sny ještě schované pod víčky mám stále.
Vždycky ráno když se vzbudím,
než den je odvane snažím se neustále,
neotevírat oči, jen ať mi neuletí,
obrázky známých tváří zapsat je do paměti smím,
to se hned vstává líp,
když budík zazvoní, rádio sedmou hlásí.

Ty sny už od mala mám a bolí
ráno se probudit sám v pokoji
vždyť jsem si žila jak král
to za to stojí, spát o chvíli dýl.
Jen málo kdy víme jak sen skončí,
vždycky ho přetrhne den, hluk z venčí,
kdyby šel nastavit jen
jak film co má druhej díl.

Vždycky ráno, když se vzbudím,
ještě když piju čaj, myšlenky roztěkané.
Vždycky ráno když se vzbudím,
zas někam utíkaj, copak se dneska stane.
A sny se někam ztrácí, to je ten rub mince,
kdepak je strojek hrací a křížek po mamince pryč,
vždyť to byl jenom sen a ty se neplní,
zdají se stále nové.

Ty sny už od mala mám a bolí
ráno se probudit sám v pokoji
vždyť jsem si žila jak král
to za to stojí, spát o chvíli dýl.
Jen málo kdy víme jak sen skončí,
vždycky ho přetrhne den, hluk z venčí,
kdyby šel nastavit jen
jak film co má druhej díl.