Jako říční proud

Čas letí jako o závod,
nemáme žádný pevný bod
a mraky plynou po nebi
v pozadí ročních období.
A stále stejné otázky
a dny a noci bez lásky,
stavíme kolem sebe zeď,
tak tady je tvá odpověď.

Rf.
Dál a dál,
jako říční proud,
až tam,
kam dohlédnu,
dál
a křídla roztáhnout,
jen dál,
do svých snů.

Nikdo tě večer nečeká
a člověk hledá člověka,
vzdálené touhy dětských let
potichu budou vyprávět.
A kdosi blízký odchází,
vzpomínky vrací obrazy,
zas hoří ohně v předměstí,
pálí až za práh bolesti.

Rf.

V zrcadle vidíš vlastní stín,
po zádech padá do hlubin,
ten pohled z očí do očí
sám sebe jednou překročí.
A těžká hlava po ránu,
obloha plná havranů
možná ty ruce propojí,
nech mi jen malou naději.

Rf.