Nit beznadeje

1. Potichu sbírám svůj raněnej splín,
Košilku spínám, dům opouští stín.
Slzy polykám, zpětně měním je v pláč, co s tím.
Tvá hořká slova znova ztratila rým.
I to se stává ochromená.
Rány dostává přes ramena.

R: Ó, ztrácím víru, pomalu na kolenou.
Ó, vstávám, cítím, že nechci zapomenout.
Ó, sbírám sílu, nikdy mě nedoženou.
Ó, vnímám, cítím pravdu jedinečnou.

Útočí do spánku s katarzí sám.
Niť beznaděje příkře navlékám.
Pozbyt příslibů člověk bortí vše, co má.
Za trochu kýče se lehce vzdá.
Bortí se touha i společná řeč.
Ze lží mám závrať, ze snahy křeč.
Ze snahy křeč.

R:Ó, ztrácím víru, pomalu na kolenou.
Ó, vstávám, cítím, že nechci zapomenout.
Ó, sbírám sílu, nikdy mě nedoženou.
Ó, vnímám, cítím chvíli jedinečnou.

Prázdná je víra,
i vše kolem nás.
Příběhy sbírá úřeník čas.
Zase se stmívá, stmívá se v nás.
Oči otvírám, už pozdě zas.

R: Ó, ztrácím víru, pomalu na kolenou,
Ó, vstávám, cítím, že nechci zapomenout,
Ó, sbírám sílu, nikdy mě nedoženou,
Ó, vstávám, cítím pravdu zadrženou.