Starej vetešník

Šel sem takhle jednou
Starou známou ulicí
Jen tak vláčně sem tam bloumal
Že sem neměl žádnej cíl
Nikde žádná kráska na dohled
Dopad sem jak trosečník
A pak viděl sem že tady
Otevřel si krámek starej vetešník

Viděl jsem ji z dálky
Byla krásná jako hřích
Klidně stála ve výkladu
Kolemjdoucím na očích
A houpala se v bocích
Málem zakopnul sem vo chodník
Kde asi k týhle skvostný krásce
Přišel starej vetešník

Hej pane vetešníku
To se mi snad musí zdát
Máte mít budíčky
Máte mít žehličky
A telky který nechtěj hrát
Hej pane vetešníku
Kdopak vám ji mohl dát
Máte mít hodinky
Falešný prstýnky
Za sto dvacet osum padesát

Měla tělo z mahagonu
A hmtaník z javoru
Nikdy jsem neviděl
Takhle krásnou kytaru
Hlas jako když duní zvony
Je to zkrátka majstrštyk
A teď ji šoupnul do výkladní skříně
Starej vetešník

Hej pane vetešníku ...

Nechci věřit že ji prodal
Ten co ji tak miloval
Jestli se dostal do průšvihů
A nevěděl jak dál
Třeba dlužil na úřadech
Nebo neměl na perník
Na každýho někde číha
Jeho vlastní vetešník

A tak sem nezaváhal
A dal sem mu kolik chtěl
Trochu sem ji naladil
A domů sem s ní šel
Jó tenkrát byla mladá
A já byl začátečník
Po letech dal nás dohromady
Jeden starej vetešník