Dokud láska zůstává v nás

Obloha si hvězdný svůj plyš mlčky navlíká,
a ty mi asi sbohem chceš dát.
Tak pojď blíž.
Vždyť za úsvitu odjíždíš pryč, zmizíš Bůh ví kam.
Jak budeš mi tu scházet snad víš.

Já v cukuletu vrátím se k vám, k Tobě nejvíce.
Tak zatím se tu dívej, jak já, ke hvězdám.
Ten staronový přítel náš tam, srpek měsíce, Ti za mě poví, jak rád Tě mám.

Dokud jen láska zůstává v nás, spolu dokážem snáz,
Věřit v dobro jak dřív, ve dnech zlých.
Dokud láska zůstává v nás, mračna odtáhnou včas a vrátí se k nám i smích.

Já za úsvitu nejspíš Ti dám, růži do vázy.
Snad bude mi tu vadnout či kvést?! Nevíš sám.
Tím květem skromně chtěl bych Ti říct.
To mi dochází.
Že stojíš o mě čím dál tím víc.

Dokud jen láska zůstává v nás, spolu dokážem snáz,
věřit v dobro jak dřív, ve dnech zlých.
Dokud láska zůstává v nás, mračna odtáhnou včas a vrátí se k nám i smích.