Čím dál tíž se dejchá

Kdes všude byl můj blonďatej chlapče?
Kdes všude byl můj blonďatej sne?

Po dvanácti mlhavejch horách
sem belhal.
Padesát klikatejch silnic
sem prošel.
Do šesti truchlivejch lesů
jsem vstoupil.
Na sedmi nehybnejch mořích
se plavil.
Po tisíc mil dlouhým
hřbitově kráčel.

A tíž,tíž,tíž,tíž,
čím dál tíž se dejchá!

Cos všechno viděl můj blonďatej chlapče?
Cos všechno viděl můj blonďatej sne?

Viděl jsem nemluvně s
šakalí smečkou.
Viděl jsem dálnici
zlatou ale kluzkou.
Viděl jsem břízu s
krvavou větví.
Viděl jsem kladiva
nasáklí krví.
Viděl jsem žebřík
pod bílou vodou.
Viděl jsem mluvky s
jazykem v křečích.
Viděl jsem děti s
ostrými meči.

A tíž,tíž,tíž,tíž
čím dál tíž se dejchá.

Cos všechno slyšel můj blonďatej chlapče?
Cos všechno slyšel můj blonďatej sne?

Slyšel jsem hromy s
varovným halasem.
slyšel jsem vlnu
co zaplaví Zemi.
Slyšel jsem šepot
tisíců mnichů.
Slyšel jsem výkřiky
haldu i smíchu.
Slyšel jsem básníka
co umřel pláčem.
Slyšel jsem klauna
jak klečí a pláče.

A tíž,tíž,tíž,tíž
čím dál tíž se dejchá.

Koho jsi potkal můj blonďatej chlapče?
Koho jsi potkal můj blonďatej sne?

Potkal jsem dítě u
mrtvího koně.
Potkal jsem dobráka se
vzteklou dogou.
Potkal jsem ženu s
ohnivým tělem.
Potkal jsem dívku
co dala mi duhu.
Potkal jsem lidi
raněný láskou.
Potkal jsem lidi
raněný záští.

A tíž,tíž,tíž,tíž
čím dál tíž se dejchá.

Co chceš dělat teď můj blonďatej chlapče?
Co chceš dělat teď můj blonďatej sne?

Vrátím se zpátky než se
udusím hrůzou.
Schovám se v temnotách
nejhlubších lesů.
Kde lidí sou spousty a
ruce maj prázdný.
Kde řeky se topí
v granulích jedů.
Kde městečko ve stráni
je studenej žalář.
Kde nikdy nevidíš
do tvářích katům.
Kde plno strachu a
staracenejch duší.
Kde černá je barva.
Kde nula je mnoho.

A to budu kázat a
s tím budu dejchat!
A vyřvu to z kopců
ať každej mě slyší!

Tak tohle mi řekl než
¨se začalo stmívat.
Tak tohle mi řekl něž
začal jsem zpívat!

A tíž,tíž,tíž,tíž
čím dál tíž se dejchá!