Královský slib

Ona: Před bohem zaslíbená žít,
v pokoře mrtvé, jako prázdný sál.
V prokletí zrozená po světě jít,
jako spoutaná loutka vystrojená
na báječný bál. Tak mám žít?

R: Dál sním, že s ním odletím
a já vím, že nikdy neustoupím.

Ona: Na kříži slibu schovaná,
zalknutá krví dávných vin.
Pod kůží chci tě cítit,
chci i tvůj stín.
Jako slunce ti svítit
a spálit nás,
já chci se dát.
Tobě dát.

On:Nad ránem zazářit,
ale nikdy neumřít,
v oblacích žít.
A dětí jako hvězd mít.

A pak jim vyprávět,
jak divný byl ten svět,
kde jen rozum zbyl
a lásku porazil.

R: Dál sním že s ním odletím
a já vím, do smrti neustoupím.

Ona: Samota tiše zabíjí
děti i loutky na hraní.
Jeden malý zázrak jen udělám.
Nechám skálu plakat a slzy se smát,
ať smutek zkamení.
A všechno může se stát.

On: Nad ránem zazářit,
ale nikdy neumřít,
v oblacích žít.
A dětí jako hvězd mít.

A pak jim vyprávět,
jak divný byl ten svět,
kde jen rozum zbyl
a lásku porazil.

Nad ránem zazářit,
a vůbec neumřít,
v oblacích žít.
A dětí jako hvězd mít.

A pak jim vyprávět,
jak mrtvý je ten svět,
kde jen rozum zvítězil,
lásku až za hrob vyhladil.

Nad ránem zazářit,
ale nikdy neumřít,
v oblacích žít.
A dětí jako hvězd mít.

A pak jim vyprávět,
že mrtvý je ten svět,
kde jen rozum zbyl,
a lásku porazil.

R:Dál sním.